Dnešní den je deštivý,
ale my jsme aktivní.
Všechny posádky úspěšně poskládaly mapu (F)Indiana Jonese,
která je dovedla k legendární Křišťálové lebce.
Literárně básnické okénko dnešního dne od jednotlivých posádek:
Hroší báseň od posádky Balam
Jakmile jsme na vodě,
hroši jsou hned v pohodě.
Užívají véču, sváču,
pak na kadiboudy hodí kakáču.
Ve vodě se rochní,
sedají si potom k ohni.
Tam si spolu zazpívají,
a pak v klidu spinkají.
Óda na vedoucí od posádky Eztli
Kdopak ráno hrochy budí, plavky nás potom moc studí.
Kdykoli se na něco ptáme, odpověď již předem známe.
Bojovku fajn vytvoří, tito skvělí netvoři.
Jídlo moc moc dobré je, hlad nám však nedá pokoje.
A všechno je ou jé!
Každý večer u plamenů, poťukaj nám na ramenu. Admirál pak zvolá jen: "Vyčůrat, pomodlit a spát!" Jsou to přece vedoucí, naše skvělé peklo horoucí!
Hymnus o vedoucích od posádky Kukulkán
My jsme vedoucí,
peklo horoucí,
nejvíc řveme hlavně večer,
když Spalko máchá mečem.
Lebku hlídat nedokážem,
"Zachraňte ji!" hrochům vzkážem.
Při cestě jim moc neradíme,
stejně lebku zachráníme.
Bajka o vedoucích od posádky Akna
Vedoucí jsou pašáci,
máme s nima legraci.
Je jich tu jak smetí,
co ve větru letí.
Stojky u ohně dělají,
kliky nám tu dávají.
Hrncem nás ráno vzbudili,
pak nás do vody hodili
(až jsme se z toho poblili :-)).
Fejeton o vedoucích od posádky Tikan
Vedoucí jsou nejlepší,
ve všem co mají na práci,
všechno se jim skvěle daří,
a taky nám dobře vaří.
Večer u ohně zpíváme,
ráno na rozcvičku čekáme.
